Lidé
Vyrostla jsem na první obranné linii a jako děti jsme
prozkoumávali bunkry a kopali. Dospělým to nevadilo, jen nás
upozornili na dvě věci, když najdeme minu tak zavolat
pyrotechniky, když lidské ostatky tak zahrnout hlínou.
Řecký Sophocles radil to samé. Pohřběte mrtvé řekl, a když
nelze pohřbít alespoň hoďte hrst země.
Nakonec nám zdravý rozum říká nerušit klid mrtvých a my je
nerušíme.
Tady jsou boty vojáka, které jsme našli v okopech. Věřím, že
déšť je vynesl ven. Byly tam kosti trčící ven, bílé lidské kosti
a my jsme učinili jak Sophocles řekl, pohřbili jsme je.
Knoflíky Německé armády.
Sovětská mince pět kopějek. Někdo to mohl nosit pro štěstí.
Šance identifikovat Sovětské padlé je téměř nulová. Většina z
300.000 Sovětských padlých byli civilisté. Jak už jsem řekla,
byl to falešný útok s modely tanků, panákama a dokonce i s
falešnými přistávacími plochami.
Je to jako ve filmu, vše falešné pouze lidé jsou opravdoví a
tady bylo potřeba hodně komparsistů pro tak davovou scénu.
Civilisté byli většinou lidé z osvobozených vesnic a měst.
Nosili černé vycpané kabáty a dostali jméno černokabátníci.
Půlka z nich neměla pušky.
Ti co je měli šli vpředu, a když padli, ti za nimi si vzali
jejich zbraně. Množství 300.000 je jen zevrubné, nikdo nikdy
nepočítal civilisty.
Další
stránka |