Takhle střílny vypadají zevnitř.

V podzemí je několik místností, které měly zátopový systém zásobený vodou z jezera. Když Sovětská armáda opouštěla bunkr zatopila ho vodou a zůstal zatopený až dodnes.

Je tu také venkovní kavárna kam v létě chodíme s mými přáteli.

Jednou jsme seděli a popíjeli a jak my tady říkáme - večer bez vína je jako svatba bez nevěsty. Tak jsme popíjeli sklenku po sklence a mluvili o tom bunkru. Jeden z chlapců asi trochu přebral a rozhodl se ukončit dohady a potopit se do útrob zatopeného bunkru…

Dobře, stalo se, ale pud sebezáchovy nás ostatní stále neopouštěl a tak jsme ho přivázali na provaz a vyzbrojili vodotěsnou baterkou.

Ponořil se a byl pryč na pár minut. Pak jsme ho raději vytáhli a zabralo nám dalších pár minut ho přivést zpět k životu neboť se zalkl vodou.

Když se pak vrátil mezi nás, na svět živých, řekl že viděl děla.

Tahle novinka nás zaskočila, protože je nemožné dostat dělostřelectvo tam dolu, leda že existuje nějaká další místnost schovaná v Hadí zdi.

Vzala jsem tenhle výrok tak trochu duchařsky, protože někdo kdo se potápí opilý ve válečném sklepení, může vidět nejen děla ale i třeba Stalina, který je ochraňuje nebo i sám Ďábel se může ukázat .

Nicméně, až se mi podaří získat potápěčskou výstroj nebo jedné letní noci vypít více vína, tak pak povím co je ve sklepení.

Další stránka